Zmojihlavy | Pohoda, relax ..

 Společně vaříme, probouzíme se, usínáme, společně žijeme.

Netrápí mě vůbec nic. Mám teď u sebe vše, co k životu potřebuji. 

Jen se stále nedokážu smířit s odchodem. Nedochází mi, že v září přijdu někam úplně jinam. Že budu muset zase hledat někoho, s kým si budu rozumět, a že ten někdo nebude nikdy takový, jako byla ONA. Vzpomínám na společné chvilky, tak dokonale jsme si rozuměly, i když jsme každá tak jiná. 

Neustále si píšeme, a voláme. Jenže já se bojím. Bojím se, že postupem času se zapomene. Že až se mě jednou moje dítě bude ptát, koho jsem to zdravila, odpovím : "To byla jen paní se kterou jsem seděla v prváku v lavici. Ani nevím, co teď dělá." Jako už mnohokrát moje mamka odpovídala mě ..

Teď na to ale nechci myslet, stresovat se tak zbytečně brzy. 

Teď mám hodinu volnou, čekám, až se vrátí, a po té chvíli nevím co dělat.     :D

Jdu si pro psa, sledovat televizi, užívat si pohodu a štěstí.

Užívejte také ;)  *