Čumím do sešitu literatury, a přemýšlím, jak strašně moc jsem na něj fixlá. Až nezdravě.
Co já to mám sakra za zvyk?
Nojo, ještě na tom nejsem tak špatně (že ne?), ale nedokážu si to bez něj už představit.
Tahle atmosféra mě nesutále nutí přemýšlet nad věcmi, které jindy neřeším. To jen tady mě přepadají depky z ničeho nic, to jen tady je mi vždycky nejhůř.
Už aby byl víkend a zase mě držel v náruči, zase jsem jela vlakem a měla v duši klid a čisto, a jen ty nejlepší myšlenky. Aspoň na ty dny, co strávím s ním. *