Rýsující se silueta tvého města v okénku vlaku. Ten šílený pocit štěstí, takové to, "konečně jsem se dočkala".
A pak, když už přijíždíme, se jen rozhlížím a nemůžu se nabažit.
Nakonec vidím tebe, jak čekáš. Už netrpělivě mačkám zelené tlačítko, abych mohla za tebou.
Jdu ti vstříc, a oba se usmíváme.
Náš pozdrav, a pak jen ta vlna všech těch pocitů.
Bože, už abych se zase dočkala!
Nevím, proč brečím jak malá holka.
Nějak to na mě přišlo ..*
RE: silueta tvého města ... | psycháč | 29. 05. 2012 - 19:29 |
![]() |
zmojihlavy | 29. 05. 2012 - 19:40 |