Má drahá Leničko,

tak jsi mě tak nějak inspirovala něco taky napsat.

Jo, nikdy jsme se neviděly, nemluvily spolu, ani neznáme pořádně svá jména. Ale jsi pro mě strašně důležitý člověk. Ani nevím jak se to všechno semlelo, ale jsme tu pro sebe vlastně už dost dlouho. Chápeme se, úplně neskutečně. Cokoliv se stane, píšu hned na blog, a tvůj komentář beru jako důležitou radu. Má pro mě stejnou cenu jako třeba rada od nejlepší kamarádky. Ty prostě už patříš do mého života, a často býváš jediným důvodem, proč píšu. Proč ještě chodím na blog.

Asi to bude lepší, když já zůstanu Inkognito, a ty Lenička. :)

Má to svoje kouzlo prostě. *