Co mě napadlo...

Stála na křižovatce a nevěděla kam jít. Zahnula do prava, lákalo ji světlo, jako kdyby v lese hořel ohýnek. Ale věděla, že je to nesmysl. Do toho lesa nikdo nechodí. Bylo to poprvé v životě, co zahnula do prava. Nikdy se nerozmýšlela. Od mala byla vedena k tomu, chodit do leva. A teď, nevěděla proč, šla tam. Třeba je dnes nějaký divný den a ona není jediný člověk který tam šel. A třeba tam opravdu hoří táborák, nebo tak něco. Třeba kolem něj sedí spousta lidí a baví se a smějou a zpívají a jeden z nich jim k tomu hraje na kytaru. Třeba Montgomery, nebo Strom. Existuje spousta krásných písní. Vzpoměla si na úterní večer, když neměla co dělat, a jen tak hrála. Akordy šly za sebou sami, jako kdyby ji vedla nějaká síla. Od úterního večera se jí zdá jeden a ten samí sen pořád dokola. Že jde do prava.

Šla dál po cestě, les byl pořád ještě daleko. Napadlo ji, jestli tohle není také jenom ten sen. Štípla se. Nic. Ohlédla se, kdyby ji někdo viděl, bylo by zle.

To jsem napsala teď. Nevím co to je, a nevím jak to bude pokračovat.. Prostě jsem seděla a psala co mě napadlo. A vzniklo tohle. Půjdu zkusit ještě něco napsat, třeba nějakou povídku, napadlo mě vložit jednu starou, nedopsanou. Zkusím to.*