Jedna písnička. Není to ani můj styl. A mě málem rozbrečí při snídani.
Jenže ten text.
Seděla jsem vedle něj, když jsem ji v pátek poprvé slyšela.
Dívala se na něj, a jako bych právě ta slova říkala jemu. A on jako by to chápal. Položil mi ruku na koleno a usmál se.
Vážně brečím? *
Jsem bytost z vodních par, živa jenom z tvého dechu ...