Už jsem se zmiňovala, že se u nás o víkdendu malovalo? Myslim, že jo...
No já inteligent včera vykráčím z pokoje, a jako abych si nerozbila na schodech hubu (toť u mě klasika) se rozhodnu, že si rozsvítím. Jenže vypínače byly sundaný,aby se nezapatlaly a mě to jaksi nedošlo. No strčila jsem tam tu ruku, a najednou mě to probije..:D Tak jsem trochu procvičila hlasivky, který teď poslední dobou moc neužiju (ve škole sedim jak tělo bez duše, a jsem už zvyklá, že se mě každá učitelka nejmíň desetkrát ptá co jsem říkala). Jinak nic. Taky jsme koukali na Markétu Lazarovou, strávili jsme tím dvě vyučovací hodiny a ještě nejsme ani v půlce... A to jsem přemýšlela, že si to přečtu! Jelikož ten Vančura se mi zdál jako machr a štramák... No sešlo z toho.
Mám se vyjadřovat k Valentýnu? Neslavim, jsem sama. Myslím, a to není nijak originální názor, že lidi by si měli lásku vyjadřovat po celý rok.
Včera jsem si stáhla Dopisy pro Julii. Celkem to jde. Jsem v půlce.
Achjo, jsem vážně zamilovaná!♥ Pokusím se vám popsat ty pocity podle mě, jak já je cítím...♥
Když jsem zamilovaná, nejsem schopná myslet na nikoho jiného. V tu chvíli je tu jen ON, a není dne, kdy bych na něj alespoň jedinkrát nepomyslela. Jedinkrát! To je jenom minimum! V jednu chvíli je to jako kdybych létala, vznášela se a cosi tajuplného mi vykouzlovalo úsměv na tváři, možná jeho podobizna u mě v hlavě. Mám chuť zpívat, dovádět a smát se... Ale během chviličky (u mě jako kozoroha to platí dvojnásob, jsem schopná změnit náladu desetkrát za den, a to bezdůvodně), může být vše úplně jinak. Dopadne na mě to, že má přítelkyni, napadne mě, jeslti zrovna není s ní, a jestli ano, tak co dělají. Přepadnou mě pochyby a beznaděj, a dokážu už jenom zklesle sedět a myslet na NĚJ a nadávat si, co jsem to za hlupáka. Takhle se u mě projevuje láska. Sedím, nevnímám, píšu jeho jméno, vzpomínám, živě si vybavuji náš rozhovor. A najednou BUM! Někdo řekne něco vtipného a já se znovu vznáším a směju, ale nakonec vždycky následuje jen jedno TVRDÝ PÁD, nebo VZLET.
♥C8H11N♥