happy ♫

Nikdo z mého okolí nedokáže pochopit pocit jak mi bylo, když jsem ho viděla.

Možná proto, že ho neumím ani pořádně popsat.

Ta úleva, když jsem tě objala. Když jsi mě políbil. Konečně.

Jsem neskutečně šťastná. Opravdu je to pokaždé jen krásnější. Jen s tebou to můžu být opravdová já. Ta úchylná, bláznivá, umanutá, ujetá. A ty mi stejně řekneš, že jsem úžasná. Jsme dva blázni, kteří se hledali. Kteří žijí jen proto, aby mohli být spolu. Celý život až do současnosti jsem čekala, a už vím na co. Jen na tebe.

Bylo těžké odjet. Ale vědomí, že ještě tenhle týden budu ve vlaku sedět znovu, a cesta povede opačným směrem je zlehčující, nadnášející.

Bylo těžké vidět tvůj výraz když se naše ruce rozpojily a já musela nastoupit.

Bože. Slzy. Štěstí.

Držela jsem v rukách celý svůj svět, když si se ke mě tulil a já tě objímala.

Byla jsem nejšťastnější člověk na světě, když jsi mě mačkal a líbal.

Ani dva dny mi nestačily, abych se nabažila tvých polibků, tvého smíchu, tvého hlasu, TEBE.

Připadáš mi pokaždé krásnější.

Miluji tě více než včera, a méně než zítra.

Omlouvám se, že tu za celý leden není jediný článek o něčem jiném, než o něm.

Snad teď dokážu psát už i o něčem jiném, když mě hřeje jak málo musím vydržet. Pouhé dva dny. To je jako balzám na duši.

Miluju to město, ve kterém žiješ.

Smál ses mi, když jsem stála na balkoně a kochala se, ale ty si nedokážeš představit co to pro mě znamenalo zase tam být.

Nejradši bych s tebou byla pořád.

Nevím, jak to všechno vyjádřit, a štve mě to.

Všechny ty lednové krize, všechno to bylo pryč, jen jsem tě uviděla kráčet tmou. Jako by se nic takového nestalo. Jako bych vůbec netrpěla.

Jsem u tebe už jako doma.

Nikdy už nechci žít bez tebe. *