těšení

Už nejde psát.

Takhle jsem se netěšila ani na zápis do školky. Ani na Vánoce, když jsem veděla, že dostanu svůj první mobil.

Celý měsíc čekám na jediný den.

Na to až mě zase vezmeš do náručí a pevně stiskneš.

Až mě políbíš.

Až mě pozdravíš a usměješ se.

Až mě chytneš za ruku.

Až budu zase v tvojí blízkosti.

V tu chvíli mi nebude chybět nic na světě.

Zítra napíšu poslední zoufalý článek, a ve čtvrtek konečně ten, jež mám v hlavě skoro měsíc.

PS: Leni, nic si z toho nedělej, mě chybí, i když je 20 minut ve sprše .. :D *