už jen chvíli

Pravdu?

Nechybělo mi tady nic.

Ani moje postel, ani spolubydlící, nic ve škole.

Prostě bych tady nemusela vůbec být.

Akorát zase přibyl ten divný svíravý pocit, jakmile vstoupím do budovy, ve které přes týden bydlím. Nevím z čeho je, ale jako by mi něco sevřelo žaludek, jen otevřu vchodové dveře. Možná alergie.

Jak se dny krátí ( mimochodem už jen dva ), moje trpělivost ( jestli něco takového ještě existuje ), se krátí s nimi.

Spíš, nedá se to už.

Čekala jsem, že to bude jen lepší a lepší, ale s představou, za jak krátkou chvílu tě budu mít u sebe, se to spíše zhoršuje.

KLID.

Už jen chvíli! :) *