Neuškodilo mi, být zase chvilku doma. Týden. A ne den, nebo dva.
Chybí mi to tady.
Chladné žlutobílé internátní zdi nejsou tak přívětivé jako naše barevné.
Smích vychovatelky nezní tak hezky, jako ten matčin.
Půl roku potkávám denně ty samé tváře. Nevím, jestli se to dá ještě vydržet. Každý den stejní lidé. Čistí si vedle mě zuby, a já ani neznám jejich jména.
Chybí mi to teplo domova. Ta jistota.
Už nevím jaký to je pocit vracet se ze školy domů.
Vím jen jaký je to pocit v pátek přijet, a vidět to tu.
A jaké to je v pondělí ráno odjet. *