Pomalu zjišťuji, že už se ani nedá psát.
Za týden touto dobou budu sedět ve škole, po škole balit, po balení spát, a pak přijde ten den.
A moje trpělivost se krátí. Mám-li vůbec v sobě ještě kouska něčeho takového. A o tom celkem silně pochybuji.
Je hezké, jak mě všichni obdivujete, že jsem silná.
Hahaha ..
Tak to ale bude tím, že jste mě ještě neviděli, či neslyšeli.
Ale ono se to spraví, že? :)
Končím. *