gosch

Číst si naší historii .. Z té šílené nudy jsem dojela až nakonec. Přes 16 000 zpráv ..

Občas jsem si docela početla, zasmála se, i si zabrečela ..

Vidím, jak se poznáváme, jak se náš vztah vyvíjí.

Slzy mě studí na rozpálených tvářích.

Proč zrovna ty, jsi tak daleko?

Proč pořád podstupujeme takovéhle zkoušky?

Jsem na druhou stranu ráda, aspoň vidím, že ti na mě opravdu záleží. Že si počkáš ..

Ale co je moc, to je moc.

Všichni mě obdivují, jak to zvládám, ale já bych jim nejradši řekla, že to nezvládám. Že to nejde zvládnout a zároveň vyváznout se zdravým rozumem.

Dokážu si představit každou sekundu svého života vedle tebe. Místo toho se mi času s tebou dostává tak málo. Je to sice všechno o tolik krásnější, když se pak vidíme, tolik si tě díky tomu vážím, ale ..

Nikdo si nedokáže představit, jak mi chybí i ty nejmenší detaily.

Třeba to, jak kroutíš hlavou, když se na tebe při jídle podívám, protože to nesnášíš. Nebo jak mi vždycky ústy přejíždíš lehce po rameni. Jak rád mě lechtáš, jak se u toho směješ. Tvůj výraz po probuzení. Ten zvuk, který děláš, když si potahuješ z cigarety. Tvoje krásná, úžasná vůně, jež mi z tebe zbyla skoro jako jediný dojem, po našem prvním setkání. A tvůj úsměv. Tyhle dvě věci jsem si pamatovala. Chybí mi, jak si ze mě utahuješ. Ale i to, jak dokážeš být neskutečně hodný a citlivý. Chybí mi ten pocit, který mám, když si vedle mě. Ten klid, pohoda, štěstí .. Bez tebe jsem úplně nahraná. Nejsem nic. Stýská se mi i po tvé mámě, která si mě tak oblíbila. Po tvém psovi, který si ke mě lehá, a radostně skáče, když přijedu. Chybí mi pohledy do tvých očí, to jak mi vždycky dáš pusu, když to nečekám. Náš společný smích, vtipkování a laškování .. Tvoje strachování o mě. Černý čaj, který mi vaříš. To, jak si vždycky obracíš polštář na studenou stranu. Jak mi nikdy nechceš půjčit ten tvůj. Jak děláš, že mi dáš pusu, a místo toho mi před obličej strčíš plyšáka, o kterém se neustále dohadujeme, jestli je to opice, nebo pes. Jsi jediný, kdo má rýmu celoročně, tak jako já. Nikdy nikam nejdeme bez papírových kapesníčků. Chybí mi hlazení tvého tetování, i to jak strkám prst do dírky, kterou máš na hrudníku. A naprosto nečekaně, chybí mi jízda vlakem. Foukání ti na krk, hlazení po vlasech. Polibky, objetí, držení za ruce .. Jak se nikdy neumíš odtrhnout od televize. Jak mě hladíš, když v noci dostanu záchvat kašle. Naše společné stlaní. Spánek vedle tebe.

Nemůžu pokračovat .. *