smějte se

Přes slzy nevidím.

Je to poprvé, co jsem si je tenhle týden povolila.  Poprvé, kdy se je nesnažím zadržovat.

Číst staré články nebyl nejlepší nápad.

Připomenout si moje zmatené pocity, když jsem poznala Odýho. Je možné, že je to všechno už tak dlouho? Je možné, že mi tak chybí?

Připadám si zase jako ta šestiletá hočička na táboře. Tak se mi stýskalo po mámě.

Nostalgicky vzpomínám na naše seznámení.

Proč mám neustále ten pocit, že tě znám roky? Dokážu si to někdy vysvětlit? Dokážu si někdy vysvětlit, proč zrovna s tebou mi bylo tak krásně, klidně? A proč stále je?

Asi se pomalu na týden rozloučím.

A hned jak se vrátím, dám vědět.

Jdu setřít slzy, a vyslechnout si přání.

( Stejně mě to nejkrásnější už probudilo .. )

Smějte se tu. *