Šli jsme za ruku a spěchali. Vlak už byl z dálky slyšet, a my ještě přidali do kroku. Zvedal se mi žaludek, jen jsem uslyšela ten zvuk kolejí. Stiskla jsem tvojí ruku, a uvědomila si, že dnes je to naposled. Že za chvíli si zase budeme jen psát, netrpělivě odpočítávat dny, zapínat ICQ ..
Dala jsem ti pusu, a bylo mi do breku.
Tak moc se mi od tebe nechtělo, že si to snad nikdo nedokáže představit.
Šel jsi koupit lístek, a já tě ještě naposled pozorovala. Jak se otáčíš, smutně usmíváš.
Ani jsem si ten poslední polibek pořádně nevychutnala, protože vlak už zavíral dveře.
Jak nenávidím loučení.
Jak na to tak vzpomínám, chci tě už vidět. Hrozně mi chybíš. To se nedá popsat.
Tohle bude nejkrásnější konec roku 2011 a ještě krásnější roku 2012! *