♥ say you love me again ♥

Když pozoruju čerstvě zamilovanou kamarádku jak vzdychá a neustále opakuje: "Dneska ho uvidím!" s neuvěřitelným jiskřením v očích, tak to.. No prostě vím, že je to trapné slovo, jenže nic jiného to tak super nevystihuje. Prostě to bolí. Stačí mi romantická, pomalá písnička, a já okamžitě vyměknu..

Přemýšlím nad tím, zda někdy v mém životě bylo období delší, než jeden měsíc, a já nebyla zamilovaná. Já jsem totiž prakticky zabouchlá pořád, a to třeba opravdu hodně (jako teď?), anebo jenom tím způsobem, že mi někdo připadá šíleně sexy.. A když jsem zabouchlá fakt hodně, projevuje se moje špatná vlastnost. Totiž vždycky to beru hrozně optimisticky, spíš optimisticky je trochu slabé slovo, které bych zaměnila za naivně. Ptáte se proč? Taky si myslím, že je lepší takhle to brát. Ale ne v mém případě. Já totiž opravdu téměř vždycky věřím, že něco bude, a to nejméně na vždy.. O to horší je fakt, že z ničeho vlastně nikdy nic nebylo..

Ten pád. Už to znám tak moc důverně, tak dobře. Říkáte si: malá holka, neví co je to láska... Ale já to právě vím. Neříkám, že většina z toho nebyly omyly s velkým O, ale občas je to vážně láska. Potřebujete někdo experta na odmilovávání? Zavolejte mě! Funguju non stop..

Strašně se omlouvám! Opravdu jsem nechtěla, aby se z mého blogu stala "fňukárna", ve které si budu vylévat srdce. Ale mě se tak uleví! A vážně to potřebuju! Nechci pořád otravovat kamarádky (které jsou všeho všudy dvě).. A já to prostě potřebuju.. Vím, že omlývám stále to samé dokola, ale VÁŽNĚ slibuju, že až se to nějak vyřeší, až se něco stane, tak budu zase schopná úplně normálního provozu. A to NĚCO bude NĚCO, co bude NĚCO podle mých představ. = HAPPYEND..

Alespoň jednou...*