Spím, a hlas bratrův je pro mě tvůj.
Mamčino pohlazení je pro mě tvoje.
A pak se probudím, a zjistím, že ty už tady vlastně se mnou nejsi.
Bože, ty jsi první, se kterým jsem strávila tolik dní najednou.
Se kterým je mi TAK krásně ..
Který se o mě stará víc než babička.
Bože, když tu tak sedím, a píšeme si .. Je to najednou tak divné, když v posledních dnech stačilo všechno říct nahlas, a ty si to slyšel ..
Asi si půjdu nachystat papírek na odškrtávání dní.
PS: Říkala jsem, dej mi čas. Netušila jsem, že bude stačit tak málo. *
RE: you | psycháč | 21. 11. 2011 - 19:35 |