Snažím se vrýt si do paměti každý okamžik s tebou. Jsou pro mě tak vzácné.
Tvou vůni, tvoje oči, tvůj obličej.
Teď to mám ještě živě v paměti, ale za chvíli zbydou jen fotografie.
Celý týden.
Už teď mi chybíš, tvoje jemná objetí. Jako bys cítil moji křehkost, kterou se snažím schovávat.
Pokaždé, když zatoužím po polibku dáš mi ho, aniž bych řekla jediné slovo.
Ty si mě z toho vytáhl, dostal si mě ze dna zpátky nahoru. Na hladinu. Zase můžu dýchat.
Vím, že ty budeš další člověk, který mi změní život, na kterého nikdy nezapomenu.
Doufám, že tohle není zbytečné. Že se znovu nevrhám do záhuby.
Stejně je už pozdě.
Dej mi čas, a vím, že tě budu milovat. *
RE: Vrýt do paměti | psycháč | 30. 10. 2011 - 01:28 |
![]() |
zmojihlavy | 30. 10. 2011 - 12:17 |