Náplast?

Že by se Ody mohl jevit jako náplast na moje srdce? Ano.

Je snad 43 kilometrů problém? Nevím.

Jsem teď šťastná? Ano.

Proč?

Když si píšu s Odym, připadám si jako v sedmém nebi. A včera se mi konečně potvrdilo, že jsem Lukyna neztratila. Svěřil se mi se vším, tak jsem se mu snažila nějak nezaujatě poradit. I on mi dal radu. Je to zase nejlepší kamarád. Trvalo chvilku, než se to dalo dohromady, než jsem si mohla opravdu říct, je to jako dřív. Teď konečně můžu. Cítím sice, jak ho stále miluji, ale už jsem si prostě zvykla. Chtělo to prostě jen čas.

Třeba mi Ody dá jeho srdce. Jako Lukyn. Ale co když pak odejde, jako Lukyn. Nechtěla jsem si nikoho pustit k tělu. Ale on přišel, a suverénně to všechno probořil. *