Píšu si to, kdybych někdy zapoměla

30. srpen 2011 | 17.11 |
blog › 
vše › 
Píšu si to, kdybych někdy zapoměla

Když mluvíš v noci, máš zajímavě tichý, tajuplný hlas, který tu krásnou noc ničím nenarušuje. Který jakoby do ní patřil.

Když se na mě díváš, jen tak, beze slov, tvoje oči jsou jako očka toho nejroztomilejšího štěněte, které se snaží svému páníčkovi vyznat lásku pohledem.

Když mě držíš za ruku, hraješ si vždycky s mými prsty a nehty. Nikdy je nenecháš v klidu.

Když hraje písnička, skoro vždycky si pobrukuješ, nebo zpíváš. Pleteš slova, a směješ se tomu.

Nevydržíš mlčet, když je ticho, vím, že je něco špatně. Mohl bys vykládat hodiny a hodiny.

Říkáváš mi princezno, šmudlo a šmoulinko.

Když jsi vzrušený, tvůj dech to prozradí. Mačkáš mě, a díváš se, jako Casanova.

Umíš tak krásně líbat, jako nikdo na světě.

Pro ostatní by ses rozkrájel.

Chodíš, jako by ti bylo všechno na světě jedno, jako bys nikdy nikam nespěchal.

Vždycky za každých okolností říkáš pravdu, bez ohledu na to, jestli to někomu ublíží.

Tvé oči jsou jako ta nejčistší studánka, jsou odraz tvé duše. Ta modrá mi učarovala.

Tvůj obličej má ostré rysy, ale je nebezpečně dokonalý.

Tvé vlasy mění barvu, někdy jsou blonďaté a jindy zrzavé.

Tvoje šlachovité a mužné ruce umějí vykouzlit to nejjemnější objetí na světě.

Křičíš, když ti strkám prsty mezi žebra, a uskakuješ.

Když něco vyprávíš, mácháš všude rukama, a někdy si musíš i stoupnout, aby bylo vše dokonale předvedené.

Jediná slova kterými mě vytáčís jsou : "No a?"

Užíváš si, že na mě občas ze srandy můžeš mluvit sprostě, protože tvoje bývalá se vždycky urazila.

Nesnášíš pocit, že jsi někým svazován.

Umíš lidi okouzlit jen pozdravem a získat si je dalším hovorem.

NIKDY se nevzdáváš, a to je snad ta nejlepší vlastnost, protože sis počkal i na mě.

Když se oholíš, máš tváře hladší než já.

Máš o mě tak velkou starost, jako máma.

Vypadáš naprosto vyrovnaně, ale jsi nervák.

Když sedíš, vždycky si opíráš lokty o kolena.

Nepamatuješ si detaily.

Tvůj hlas je ta nejzvláštnější věc, jakou jsem v životě slyšela.

Za větou máš vždycky nějaké znaménko. Nejčastěji vykřičník.

Miluješ černý lak na nehty.

Říkáš, že nemáš rád slaďárny, ale není to pravda.

Umíš krásně vyznat svoje city, a nestydíš se za ně.

Nic pro tebe není tabu, ani v našem vztahu.

Uprostřed čela máš jizvu.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Píšu si to, kdybych někdy zapoměla colorka 10. 09. 2011 - 16:36