Povídka - Navždy spolu

Jako by se čas zastavil. Ta slova jí zněla v uších, přitom matka už dávno z pokoje odešla.

"Doktoři s tím nemohli nic dělat, měl těžká zranění. Chceš být sama?"

Vždycky prohlašovala, že má chápající matku. A byla to pravda.

Seděla teď sama, klepala se, a začínala hlasitě vzlykat. Čím dál hlasitěji. A čím dál hysteričtěji. Bolest na srdci, se nedala snést. Píchalo ji, svíralo se, bylo prázdné. Člověk, který ho z většiny zaplnil už nežil. A přitom zrovna on si ten život tak zasloužil! Brečela, slzy se řinuly po tvářích, přes ústa, až do výstřihu. Olízla si rty, a ucítila jejich slanou pachuť. Obličej měla zkřivený bolestivou grimasou. Hlavou se jí honilo jen to, že už ho nikdy neobejme, nepolíbí, neuslyší mluvit ... Neustále vymýšlela co "už nikdy", až se to nedalo snést. Nemůže sedět doma. Zvedla se, vzala mobil, svetr a otevřela dveře pokoje. Matka telefonovala, zřejmě s jeho rodiči. Nevšimla si, že Ronnie odchází.

Věděla, kam půjde.

Na jejich místo. K rybníku, kde sedávali, polehávali a prožili spolu ty nejkrásnější měsíce života. Začal jí hrát mobil, jejich písnička. Volala matka. S ještě větším brekem, zmáčkla zelené tlačítko. "Jsem venku. Neboj se."

Pustila si písničku na přehrávači, a brečela. Seděla skrčená na místě, na kterém ji objímal a líbal. Seděla sama, hlasitě plakala.

"Vrať se!" Byla jediná zoufalá slova, která za celou dobu vypustila z úst. Svetr měla mokrý od slz. Rozhodla se odejít jinam.

Ať naskočila jakákoliv písnička, vždy jí připoměla jeho. Úplně každá.

Podvědomě se blížila k lomu, kam občas také chodívali.

Sedla si na kraj, a snila, že on sedí vedle ní. Že se nezávazně baví a laškují, jako vždy. Ale on tam nebyl.

Nehodlala se smířit s tím, že už ho nikdy neuvidí. Ani na vteřinu ji nenapadlo, vzít to jako hotovou věc. Chtěla jít za ním, a teď, když seděla nad hlubokou propastí, jejíž konec nebyl přes tmu ani vidět, už věděla jak.

Pustila si jejich písničku. Ubrečeným hlasem začala notovat její slova. Zvedla se z ledové země, a stoupla si nebezpečně blízko ke kraji. "Jdu za tebou, lásko."

Skočila.

Nechala jsem se lehce inspirovat událostmi poslední doby. Kamarádka zažívá něco podobného, ale já doufám, že se k podobnému konci neuchýlí. *