Už se to blíží

Dnes jsem si uvědomila, co stojí za mou vnitřní nervozitou.

Asi nejsem jediná, koho trápí blížící se škola. Obzvlášť, když jsem člověk mající až hysterický strach z nových lidí. Ten mě doprovází celý život, i přes to, že většinou nová setkání proběhnou v pohodě, a já si najdu nové přátele. Ale tohle je prostě něco jiného. Do toho zatuchlého města jsem se vydala jediná ze třídy, a taky snad jako jediná neznám vůbec nikoho. Kromě dvou spolubydlících na intru. Ovšem ani to mi situaci nijak nezlehčuje. Měla bych se možná nějak začít připravovat.

Ale jakmile se strhne debata na téma škola, okamžitě se kaboním, a protestantsky mlčím.

Ničí mě, že jednou přijde den, kdy budu muset jako každoročně navštívit papírnictví.

A ještě víc mě ničí, že budu muset nasednout do autobusu a odjet.

Ale Luky je se mnou ..

Moje jediné štěstí tam. *