Ráda bych tady všem, co nečtou promluvila do duše. Ne, kecám. Jen chci říct, že čtení je fakt dost důležitá věc! Jednou jsem na tohle téma psala úvahu ve škole a celá třída (zapřísáhlí antičtenáři) se na mě dívali jak na debila. Jenže pak když je slyšíte číst... no prostě se musíte jen smát(nebo možná brečet), jaká je to hrůza. A co je ještě horší? Když se vás zeptají, co je to soumrak. Tragédie, ale oni jsou na to pyšní. Dělá jim problém přečíst delší odstavec a když se jich zeptáte jestli čtou tak jen znechuceně odpoví: "Ne!" Takoví lidé přeci nemusí hned do rukou brát složitou literaturu plnou cizích slov. Stačí úplně jednoduchá detektivka nebo román! Ale měli by se nad sebou trochu zamyslet, takhle akorát budou celý život vypadat jako hlupáci. Chápu dislektiky, ti za to přeci jen nemůžou, ale člověk který nemá se čtením a češtinou problémy..? Já osobně čtení miluju, taky nemám vždycky čas, ale kdykoliv ho mám sáhnu raději po knize než počítači, nebo ovladači od televize. A taky mi to rozhodně víc dává. Pak třeba i automaticky vím, jaké písmenko se píše v tom a tom slově, protože ho vidím napsané. Nebo znám i nějaká cizí slova, která učitelé o hodinách normálně používají. Nemám potom takové problémy s pochopením látky, kdežto oni řeší celou dobu význam jednoho slova a zbytek jim uteče.
Zkrátka čtení nám hodně dává a neměli bychom ho podceňovat. A jedna malá rada. Někdy se mi třeba taky do čtení nové knihy nechce, ale jakmile se donutím a přečtu aspoň jednu kapitolu(občas je potřeba víc trpělivosti, může trvat déle než se děj trochu "rozjede"), tak zjistím, že je knížka skvělá! Jinak do čtení knížky, která vás nezajímá, nebaví, nebo nudí se nikdy nenuťte. Jedině snad pokud by to byla povinná četba! ;)*