Včera večer

Včera večer, jako bych se vrátila včase. O půl roku, možná ménně, možná klidně rok. Připadala jsem si zase jako ta malá holka, co toužila po jeho letmých dotycích, a snila o polibcích .. Ne, že bych po tomhle včera večer toužila, to nemám ani tušení. Když stál vedle mě, svoje pocity jsem nemohla pojmenovávat, ale přišla jsem si docela v pohodě. Jakoby nic z toho, co se stalo ani nebylo. Bylo to skoro jako za starých časů. Jen bylo všechno až moc jiné, aby to mohlo být jako dřív. Kamarádské chování, jen z jeho strany bylo cítit, že by mu nevadilo něco víc, že by byl možná dokonce i velice rád za něco víc. Ale to ať ode mě něčeká.

Takže by se dal celý večer shrnout pozitivně. Zvládla jsem to.

Tak proč jsem celou cestu domů brečela? *