Tak nějak

Každé šťastné období jednou skončí, a přijde to nešťastné.

To mi došlo už jako malé holce.

Proč je ale vždycky to nešťastné tak dlouhé, a zdánlivě nepřekonatelné? A to šťastné prchlivé a nejisté. Když jsem ho prožívala já, doslova jsem cítila jak je křehké. A ke konci jsem si uvědomovala, jak se mi rozpadá v rukou.

Ale teď je to zase jiné.

Když jsem s Lukym, je mi neskutečně dobře.

A  vím, že mám kluka, který se mě zastane, pomůže mi, udělá všechno, abych konečně byla zase šťastná. Cítím jistotu, oporu a spolehlivost. To jsem u něj necítila nikdy, a uvědomuji si to až teď, s odstupem času. *