Nejsem šťastná svým způsobem. Jsem šťastná.
S Lukynem.
Jsme spolu v kuse celý červenec, a on mi tolik pomohl. S ním se cítím šťastná tím způsobem, jako to bylo s ním. Ale tohle je něco úplně jiného.
Nevím jak je na tom teď s ním mé srdce a rozum, i když, ten v tom má vlastně jasno. Zapomenout, nemyslet, neřešit! A tak se tím řídím. Nechci na něj teď vůbec myslet, protože se bojím, že by to něco zkazilo s Lukym. On mě stejně poslední dva dny jen vytáčí, nic jiného. Protože žárlí .. A já si vychutnávám ten pocit, že jsem na koni. Doufám, že si tu bolest pořádně užije (pokud nějakou cítí), i tu bezmoc a naštvanost. Jsem hnusná, zlá, škodolibá a pomstychtivá, ale už jsem si toho kvůli němu prožila víc, než on za celý život. Protože on snad ani nemá city, ani svědomí ..
Sama se modlím, aby mi tahle vůle vydržela, protože u něj zkrátka nikdy nevím ..*