Zmojihlavy | trapčení

Tak dobře, ta krize je asi vážně pryč. Nějak mě to sem táhne, prostě to zapnout a začít psát. Docela mi to chybělo. Nemám ráda podobná zjištění, že bez něčeho nemůžu žít ..

Dostávám se k tématu, o kterém jsem psát nechtěla.

Ale proč ne? Třeba se mi uleví, protože skuhrat před ní se mi pravdu nechce, a Perfect má přece jeho ..

Takže dám všem pokoj, a budu obtěžovat pouze vás ..:P

Z principu bych dala do nadpisu něco jako : NEČÍST, bláboly .. Ale tak nějak jsem už zjistila, že články s podobnými názvy bývají těmi nejčtenějšími.

Takže prostě jednoduše, dnes o tělocviku uprostřed "aktivního" cvičení (zdokonalování nehtů) mě z ničeho nic přepadl hrozný smutek.

Ještě nikdy v životě jsem neměla tak velkou potřebu, aby vedle mě stál on. Maličký. Prostě jsem potřebovala cítit ho u sebe. Nevím proč, ale po zbytek hodiny jsem dokázala už jenom chodit jako zombie a koukat do blba. Jsou to trapné problémy, a vím, že by mi mohlo stačit, že jsme na mobilu. A stačí mi to! (Že jo?) Alespoň si budeme navzájem vzácnější, a všechno bude tak nějak ještě krásnější. A potom, máme před sebou celý víkend. ♥

Takže zase dost trapčení, jdu něco dělat ..

A co vy? Jak se máte? *