Vrtkavá to věc ..

No tak teda můžu někdy být šťastná?

Aniž by mi to nekazila jedna pitomá a debilní blbost, nebo spíš dost debilní člověk? A byla bych radši, kdybych nic nevěděla? Kdybych si naivně myslela, že mi něco vyšlo..?

Ta bolest je hrozná, ten strach mě přemáhá.  Výčitky, vytočenost ...

Jsou stovky emocí, které mi teď probíhají hlavou, a já nemám odvahu zeptat se ho .. Bojím se, že ho naštvu. Že jsou to jen ubohé lži a já ho vytočím svou nedůvěřivostí. Jenže je to tak, já mu nevěřím. Za vším hned vydím to nejhorší, jenže u něj je možné i to nejhorší ..! A to je jádro celého problému.

Ulidnit se, a napsat mu.  A chovat se úplně normálně ...! *

(Štěstí je tak vrtkavá věc .. Obzvlášť pro mě.)