Když už jsem zase jednou tak v pohodě a šťastná, je na čase konečně nahodit jiné téma.
Bože, nevěřila jsem, že tohle někdy napíšu.
A k čemu se vyjádřit?
K 1. máji?
Krásný to svátek. Zamilovaných. A milionkrát lepší než sv. Valentýn. Chápu, že ten svátek má také svůj důvod a historii, ale za těch let tolik zkomerčněl a ztrapněl. Asi jako každý se zastávám názoru, že malé dárečky a kytičky jsou na místě i v jiný den, než 14. února.
Ale polibek pod krásně rozkvetlou třešní? To je teprv romantika, kterou stojí za to vyzkoušet.
Jistě, kdybych neměla jeho, zřejmě bych tu tento svátek nevychvalovala až do nebes.
Měla bych se všeobecně přestat soustředit na lásku, a začít ho brát jako součást mého života, stejně jako třeba jí ...
Protože jsem čekala, že se mi bude psát lépe, ale třeba je tady zase tvůrčí krize, nebo tak.
Zmiňovala jsem se tady, že člověk by měl být šťastný jen proto, že má toho, koho chce. Řídím se tím, ale velice pochybuji, že vydržím celý týden nefňukat, protože se možná uvidíme až příští neděli. A pochybuji správně, vždyť už fňukám!
Končím, jdu se připravit a dojít si pro svůj první polibek .. *
